Masáž patří mezi nejstarší terapie na světě. Přesný původ masáže je nejasný. Dotek používáme instinktivně nejen k péči o tělo, ale sdílíme ho i se zvířaty. Existují důkazy o tom, že každá kultura po celém světě používala masáž v různé formě, a každý jazyk, starověký i moderní, má pro masáž svůj vlastní slovní výraz. Na Východě se praktikují masáže tradičně a nepřerušeně v každém čase, na rozdíl od západních kultur, kde se masáže praktikovali spíše kolísavě a nepravidelně.

Starověký a klasický svět
Starověké čínské lékařské texty, staré zhruba 5000 let, popisují masáž těla jako ochranu před nachlazením, prostředek k udržení pružnosti orgánů a prevenci onemocnění. V Indii 4000 let staré ájurvédské spisy doporučují masírování těla k prevenci nemocí. Od té doby je masáž nerozlučně spjata s indickou kulturou. Například v Indii ctí tradici, že nevěsta a ženich absolvují masáž před svatebním dnem. Většina indických matek se učí, jak masírovat své novorozené a malé děti. Ve starověkém Egyptě ukazují basreliéfy staré více než 4000 let faraona Ptah-Hotepa, jak přijímá masáž nohou, zatímco o staletí později jsou dochovány záznamy o tom, že si královna Kleopatra užívala masáž nohou během slavnostních hostin.

Pro starověké Řeky byla péče o tělo životní filozofií (Kalokagathia). Úsilí o fyzickou dokonalost pro ně bylo prvořadé a masáž hrála neodmyslitelnou roli v uctívání těla. Jejich slavná lékařská centra, neboli gymnázia, byla vybavena tréninkovými prostory pod širým nebem, nacházela se zde sportovní hřiště a masážní místnosti. Ve starověkém Řecku byla masáž vřele doporučována k léčbě únavy, sportovních či válečných zranění, i nemocí. Hippokrates (5. st. před n. l.), uznávaný „otec moderní medicíny“, prohlásil, že ‘úspěšný lékař musí být zkušený v umění masážních hmatů‘, a jako cestu k dobrému zdraví a kondici předepisoval koupel následovanou každodenní masáží vonnými oleji.

Římané byli masážím stejně nakloněni a začlenili je do svých koupelových rituálů. Pro bohaté bylo zvykem navštěvovat lázně a nechat si ztuhlé svaly natírat teplým olejem. Poté následovala masáž celého těla, která měla povzbudit nervy, rozproudit krevní oběh a rozhýbat klouby. Celá procedura byla zakončena bohatou aplikací jemného oleje na celém těle, aby byla pokožka vyživená, jemná a hladká. Léčebné přínosy masáže prosazovali i lékaři. Jedním z nejznámějších byl Galén (130–201 n. l.), který psal knihy zaměřené na masáže, cvičení a zdraví. Také klasifikoval různé masážní hmaty a masáž využíval při léčbě mnoha nemocí.

Středověk a období poté
Po úpadku Římské říše se centrem vzdělanosti a kultury stal arabský svět. Díla Hippokrata, Galéna a dalších slavných lékařů byla přeložena do arabštiny, čímž se uchovaly lékařské znalosti předávané již od starověku. Avicenna (980–1037), jeden z největších arabských lékařů, tyto znalosti dále rozšiřoval a velmi podrobně popsal využívání léčivých rostlin, manipulaci s páteří a různé formy masáží.

Renesance přinesla oživení zájmu o klasickou medicínu a masáž se postupně stávala uznávanou metodou i ve většinové společnosti. Ambroise Paré, lékař francouzského dvora v 16. století, využíval masáž ve své praxi. Cesty evropských mořeplavců a objevitelů také odhalily, jak si masáže váží ostatní kultury. Kapitán Cook popsal, jak mu masáž na Tahiti vyléčila jeho bolesti ischiasu, a z 19. století existují záznamy o tom, že národy Čerokíů a Navahů v Severní Americe používaly masáž u svých válečníků.


V moderní době
Až koncem 19. století, švédský gymnasta Per Henrik Ling (1776–1839), navrátil léčebnou masáž do přízně Evropy. Poté, co se sám díky masážím, vyléčil z revmatismu, vyvinul Ling systém masáže založený na fyziologii, gymnastických pohybech a masážních hmatech. Lingovy metody, které se těšily královské přízni, položily základ moderní fyzioterapie, což vyvrcholilo v roce 1894 založením Společnosti vyškolených masérů (Society of Trained Masseurs). O několik let později otevřela nemocnice St George’s v Londýně masážní oddělení a švédská masážní terapie se brzy stala součástí běžné lékařské praxe.

Tento trend trval bez přerušení až do 60. let 20. století, kdy centra osobního rozvoje, zejména Esalen Institute v Kalifornii, přetvořil masážní terapii v holistickou léčbu. Ta dokázala uvést do rovnováhy mysl, tělo i emoce, namísto pouhého uvolňování svalových bolestí. Tento celostní přístup je dnes široce využíván i v klasické medicíně jako doplněk konvenčních léčebných postupů.


Zdroj: Guide to Massage and Aromatherapy / Editor: Catherine Stuart